Lubník (něm. Lussdorf) je připomínán spolu s kostelem sv. Petra a Pavla již v r. 1351 (Lutvici villa). Kostel náležel k děkanátu šumperskému a diecézi litomyšlské. V r. 1446 zapsal Vilém z Rýznburka Lubník bratrům Půtovi a Herešovi ze Sovince. V r. 1492 Jan Šilperský z Dalčic a Aleš Krčma z Koněpas intabulovali ves Janu Šedíkovi z Kunčiny a jeho synovi Petrovi. Ten postoupil Lubník před r. 1519 Ladislavovi z Boskovic k Zábřehu. Součástí zábřežského panství, patřícího od r. 1622 Lichtenštejnům, zůstala osada až do r. 1848.

Starý gotický kostel v Lubníku nahradila empírová stavba z r. 1835. Starší památkou v obci je sousoší N. Trojice z r. 1717 a kříž u kostela s figurálními reliéfy na podstavci, datovaný do r. 1800.

Tvůrce předpokládaných návrhů znaku a praporu obce spojil atributy patronů místního kostela (meč, provlečený dvojitým gotickým klíčem) s připomínkou některých významných rodů. Zatímco prvního známého držitele Lubníka Viléma z Rýznburka prezentují červená břevna ve stříbrném poli převzatá z jeho rodového erbu (pozdější Švihovští z Rýznburka), pány z Boskovic symbolizující figury dvou stříbrných hrotů v červeném poli, svým tvarem evokují zuby jejich známého erbovního znamení (tzv. hřebenu). Modrá barva je obecně barvou vody, zelená barvou zemědělství, ale také barvou lesů, resp. lesnatého okolí obce.

Miroslav J. V. Pavlů

heraldik

- rovněž viz: wikipedia